SPŠE Havířov 4. A 2002 - 2006

Poetika rozmachu nového portálu, který se pravděpodobně v příštích dnech, měsících a s klidem můžu tvrdit i rocích, rozvine do neskutečně krásného místa, kde se budeme pravděpodobně všichni setkávat a lehce vzpomínat, mě donutila nejen napsat toto dlouhé souvětí, které již brzo ukončím, ale dokonce i takových a podobných vět napsat více, protože zkrátka chci, aby tyto rozvité struktury ode mě zaplnili lehce prázdné místo hlavně v sekci „naše třída“.

Budoucnost každého jedince v kolektivu se tvoří na začátku. Většinou si každý udělal na jednotlivé borce naše třídy vlastní názor během prvního roku, možná ještě i za kratší dobu. Tento názor samožejmě urazil dlouhou cestu, lehce se mohl měnit Za tu dobu se stihly vyfiltrovat skupinky lidí, které spolu komunikují nejvíce, hlavně podle georgrafického rozpoložení. V současné době to jsou takové hlavní centra dění, které bych v zásadě mohl rozdělit hlavně na přední a zadní lavice. Nejednou jsem uvažoval, zda by ze mě nebyl někdo jiný, kdyby se mi tehdy 1. září 2002 nezpozdil autobus a já přijel mezi prvními. Určitě bych se snažil prodrat se co nejvíce dozadu, jelikož na základce jsem měl své standartní místo v poslední lavici u okna. Zbylo na mě tedy místo v první lavici a Skeletron. Nakonec jsme však zákeřne podsedli Pavla, který se odteď smaží pěkně vepředu. Upřímně mu to ovšem přeji, protože si myslím, že může více prodat svůj potenciál jednoho z premiantů třídy.

Podobně se vytvářely vztahy, které většinou trvají až dodnes u každého. Pravda, někteří jedinci prostřídali partnerů více, nicméně, já jsem zkrátka věrný. Nejlepší na tom je, že to jsou vztahy zcela náhodné, ale přitom fungují. Samozřejmě se utvořily i ty mezi lavicové, ale skutečně je potřeba mít nejdříve uklizeno před vlastním prahem.

Jak už jsem zmínil, kolega sedící ani ne metr od vás je první kontakt. On (ani nevíte, jak moc lituju, že nemůžu napsat slovíčko „ona“) je zkrátka člověk, se kterým sedíte, sdílite jednu lavici, půjčujete si gumu a nezávazně rušíte v hodinách. Je s ním tak trochu jiný vztah, než s kýmkoliv ve třídě. Zkrátka v první den školy, v novém kolektivu to vždycky vypadá jak na pohřbu. Všichni zamlkle sedí, nicméně pomalu se bourají ledy, avšak některé zcela neroztály doteď. Za první rok toho moc nestihnete, nikoho nedokážete ve škole dobře poznat, právě proto bych chtěl zdůraznit, jak moc důležité jsou školně mimoškolní akce, kde jste v nějakém kolektivu po nějakou dobu se svými spolužáky. První společnou akcí se dá samozřejmě nazvat lyžák, následovaný školními výlety, turistickým kurzem a v neposlední řadě stužkovákem, který měl aspoň pro mě zcela nezaměnitelnou atmosféru. V mé paměti mají své místo také hlavně četné undergroundové akce, kde zůstali jen spolužáci, bez absolutní zmínky o škole (profesní deformace v běžné komunikaci a podivné vtipy o 8051 vynechávám).

Nechci tady příliš vzpomínat na jednotlivé akce, popravdě řečeno, musel bych zde vylévat své osobní dojmy a nevyhnul bych se popisům jednotlivým akcím, což zde skutečně nechci psát. Právě tyto vzpomínky jsou totiž to nejcenější, co máme. Ty nám nikdo nevezme, jsou jen a jen naše a ve své podstatě dělají lidi ve třídě kamarády nejen ve školních lavicích. Dělají i tento web zvláštním místem, podivuhodným koutem, který má smysl jen a jen pro nás. Uzavřená komunita na internetu. Hezká kombinace.

Ač se stalo cokoliv, jsem nesmírně rád, že 4 roky chodím do třídy, která je pro mě nesmírně přátelským prostředím, bez náznaků podlosti a projevů agrese. Jsem poctěn, že můžu sdílet společný kyslík s lidmi, kteří jsou inteligentní, zásadoví a na nic si nemusí hrát a sdílejí podobné hodnoty, jako já. Každý je v naší třídě jedinečná osobnost, nesmírně si cením, že se dokážeme navzájem respektovat bez jakýchkoliv emočních výlevů a společně bojujeme proti nepřizni osudu. S každým z vás se rád setkám a chci jen zdůraznit, že mám rád 4A a kluky v ní a věřím, že vaše pocity jsou podobné.